Prosinec 2010

Možná mi kabát vztekem příliš načich

25. prosince 2010 v 20:01 | Ryba
Zima a cesta byla. Ušlapaná. Náš bejvalej árijskej vobčankář, co sem se s nim dycky hádala a dycky prohrála. Ta ženská vypadala jako takovýty seschlý rybí hlavy na fotkách z tržišť v Indii. A taky scéna jak z Felliniho filmu: ty dva jak se na sebe vrhli, varhany jim k tomu hrály a skoro povalili monstranci. Teda, jak jsou ty stmelovací tradice toho našeho écolu normálně blbý, ten koncert je dycky fajn. 

A moje boty nikdy neviděly vix.

"Tak šťastný a veselý, no jó, a vzal ste si mandarinku, tak je to správně, a vpravo děte, ať vám to nespadne na hlavu." A dala Lubanovi pusu na čelo. Černá, chlupatá závist mi zavířila žilama... A von si chudák myslí, že si z něj dělám srandu.
No, trochu dělám. Vona gerontofilie a puberta nikdy nebyla moc dobrá kombinace. 

Ba jo!

Můj kapr! Eště dobrý štvrt hodiny potom poškubával vocasem. Dvě ryby v agónii, přičemž von na tom byl hůř, páč byl v igelitce a já v kabátě s papírovejma knoflíkama.
V tramvaji po nás zůstala krvavá louže. 

Až přijdu domů, tak se zeptám našich...

To se tak řiká každej rok, že letos koupíme stromeček jenom symbolicej. A pak se dycky vrátíme s třímetrovou jedlí. A letos? Ach, to je parodie na strom! Žádný dárky se pod to nevejdou. Ani izolepa s mravencema a cédéčko Radůzy... no jasně, že jsem ho koupila pro sebe. Hned jsem si ho uzurpovala a vodtáhla sem. Určitě mě za to roztavěj na knoflíky.

...proč mě to nutí pořád klít...

Vyhrála sem nad výtahem. A nebudu se bát. Ani čar na chodníku. A jednou třeba taky hrábnu rukou do tý stavebnice, co je u babičky.
Jsem blbá. Vyrostu z toho. Teda, z toho psaní tady, ne z tý blbosti.

A vůbec, pěknej Novej rok. A Vánoce. Příští, asi už. 

...jó, rixum pix!

Krysolovnej páteční vejžblecht

10. prosince 2010 v 19:00 | Ryba
"Tobě to nechutná, ty to zas nedopiješ! Zas to tu postavíš! Děláš to vždycky a já to vim!" 
A to je pravda, já žádnej čaj nikdy nedopiju. Nejdřív je to moc horký, tak si tim přece nespálim pysk. Nechám to stát a pak je to moc studený a hnusný. Nechám to tam stát, venku, to to asi do večera zmrzne. Chlápek se španělskejma vočima se směje, když Zuzaně tajně upíjim svařák. 

Už by to bílý svinstvo mohlo roztát.

Je mi zima. Mrzne mi huba v bolestný křeči a vypadá to, že se usmívám. 
Chci svetr s norskym vzorem. Se sobama a tak.

Mým vzorem je náš dějepisář. Chci být inteligentní homosexuál s ruskou modrou na rameni. Až zestárnu, nechám si narůst dlouhý háro a budu k sobě lákat mladý kluky na svou sbírku motejlů. To von teda nedělá, von sbírá noty a cédéčka a košile s rozhalenkou.
Nechali byste se zlákat na košili s rozhalenkou? 

Jdu si udělat čaj. Postavim si ho na stůl a budu koukat, jak se z něj kouří. Až vystydne, tak ho vyleju a budu se mu smát. 

CHA!

Důkladně poznat všechny vrtochy - vnitřní mechanismus každé epochy.

5. prosince 2010 v 16:02 | Rybomorka Parmová


Peeryba

Na pustym tramvajovym ostrově vprostřed ulice byla zima a cesta k jízdnímu řádu nelidská křížová cesta. Cizí lidi mě plácali po zádech a ptali se mě, jak to jede. Cestou vod metra jsem potkala tři barety.