Březen 2013

Besides, I have to admit that...

28. března 2013 v 21:22
Patřím mezi ten druh lidí, kterým upřímnost nesvědčí. Stejně to ale každej rok na pár dní prubnu. A každej rok se mnou aspoň pět lidí přestane mluvit. Nevadí, Facebook říká, že mám ještě 39 pokusů.

Temporada de pachos

24. března 2013 v 13:01

...a přestat si tolik věřit, že.
Tak jsem nad tim včera přemejšlela. Myslim, že je to spíš něco jako Ulice, kdyby se to hodně setříhalo, tak možná trochu jako Milování. Mam z toho husinu a tendence lidem před kinem říkat, ať se jdou radši podívat, jak ta jejich stovka padá do kanálu, protože utratit ji za lístek na takovou věc je čirá svatokrádež. A já sama pořád radši toho Chaplina. Nebo Olivera Tatea, teď nevím. Musí bejt člověk hlavní postava toho filmu?
Nevím, proč mě nenapadlo zasadit konopí. Už klíčí.
Já vim, že tydle nic neříkající pubertální blitky nikdo nečete rád.
Když teď začnu chodit na francouzštinu, budu mít krásnejch 32%. A nejspíš mě pustěj k maturitě.
Možná eště Kosmonautka. Kdyby to bylo český, tak to zdrbu až na kost, že je ucouraný a lacině sentimentální. Ale jak je to v jinym jazyce, všechno se mi líbí. Kromě Milování, teda.
Neni to pěknej zlozvyk, vzlykat, že jsem otravná a že vím, že to lidem vadí, že s tim hnedka přestanu... a u toho skončit. Vono by to ty lidi ani tolik nesralo, kdybych se jim co deset minut nevomlouvala a nekňučela nad tim, jak jsem příšerná.
Zajímavý, zapřemejšlim nad tim příští zimu.
Zdává se mi, že mi z levýho ucha lítaj moli nebo že dělám zkoušky v nějaký gigantický budově, kde jsem zavřená a nemůžu ven. Zkoušející je sám ďábel a většinou se po mně chce, abych něco malovala. Říkám, že to neumím a že na to potřebuju předlohu, ale nikoho to nezajímá. Občas tam bejvá i T.. Posledně si lehal na stůl, že se mu chce spát a shazoval hrnky s vodou. Já vím, že je to důsledek včerejšího rozhovoru, toho, že mam stůl v pokoji zavalenej krámama, mezi něž patřej i neumytý hrnky. Taky mě tenhle půlrok, nebudu-li kráva a vstanu vobčas z postele, čeká eště osm důležitejch zkoušek a papouškovi se do žrádla pustili moli a já mu dycky zapomenu koupit nový. Ale stejně si řikám, že to mý podvědomí nějak smrdí. Jak se Id říká "Neposer se!"?

Rybiččino narcistické okénko

8. března 2013 v 17:25
To si jenom namlouvám, že chodim do Aera a do Světozoru a do Disku a do Akropole a vůbec kvůli kultůře. Chodim tam jenom smelovat ten skvělej čmuch zatuchlýho papíru a prachu. Já vim, že se to líbí každýmu, ale stejně sem dycky úplně konsternovaná, když můžu jít do Řetízku - tam se musí projít celym Diskem, kolem všech těch šaten a dílen a člověk může strašně lehce předstírat, že se ztratil a bloumat těma chodbama a nenápadně šmírovat, jak natahujou dráty a lepěj kulisy, a, když má štestí, tak taky narazit na toho pěknýho dredatýho kulisáka a zeptat se ho na cestu - i když vim, že je to jedno patro po shodech, kolem výtahu a vpravo přes vrátnici - pozor, skrčit se a rychle, páč vrátnej kouše - a ven. Kdyby mi snad náhodou nevyšel ten plán, že mi jednou bude někdo platit za to, že sedim na Kampě a čumim do řeky (páč to je jediný, co umim), chci bejt divadelní nápověda. Páč na hraní sem úplně levá, dou mi jenom mrtví pedofilové, ale to každýmu, a na to, aby to člověk režíroval, musí taky umět hrát. Přičemž herec eště musí umět zpívat, na to sem zapomněla... A já to přitom tak žeru, když můžu bejt v tý šatně nebo promítárně a připadat si děsně důležitě, že jako vim víc než ty lidi, co si tam dou sednout do hlediště.( ...) (Z rybího deníku - Chlap v tramvaji čet Bibli a smál se, listopad 2010)

Jsem tehdy nevěděla, že člověk může bejt taky scénograf. Že můžu bejt taky scénograf. Tak eště vodmaturovat a neposrat se, že mě aspoň někam vzali. A (esi si nespletli méno) se v říjnu hlásit v Karlově 26, štvrtý patro. Jo!